O nás

100 let včelařského spolku ve Štramberku.

Podle nejstarších historických pramenů byly včely chovány ve vydlabaných dutinách stromů tzv.brtích v lese a v klátech u lidských příbytků.

Včelaři měli svá zvláštní práva a tvořili cechy. Velmi obsažným je řád medařů valašskomeziříčských a rožnovských z r. 1591. Cechy měly vlastní správu, vedenou starším včelařem, lamfojtem, gruntovní knihu a registra. Kdo se chtěl stát medařem, musil se ohlásit lamfojtovi k právu medařskému a před ním zaplatit cejch za cejchování brtí.

Zákonná úprava, která prohlašuje chov včel za svobodný, osvobozený od všech daní a dávek byla provedena v našich zemích dvěma patenty, pro Markrabství Moravské patentem ze dne 8.dubna 1775, pro Čechy patentem ze dne 30.srpna 1776.

Oba včelařské patenty mají povahu zákona a mohly být změněny jen zákonem. Prohlašují, že každý může volně chovat včely v libovolném počtu.

„Užitečnost včelařství, v němž mnohý přičinlivý poddaný nalezl čistý a jistý zdroj, pohnula naši mateřskou starostlivost, abychom tomuto důležitému odvětví hospodářskému věnovali zvláštní pozornost a podporu a v našich zemích postupně je zvelebovali a šířili. Poddaným se udílí milostivě zeměpanské ujištění, že nebude na včelařství nikdy uvalena žádná zvláštní dávka, nýbrž naopak, že bude úplné svobodě podporováno. Každému jest volno chovati včely v libovolném počtu a také se panstvím a úřadům nařizuje, aby poddané ani v živnosti a chovu, ani v obchodování s medem a voskem, ani v užitku z toho plynoucím nerušili a neomezovali. Pod trestem dvojnásobné ceny se zapovídá včely cizí osoby zahubiti, ať se to stalo za jakoukoliv záminkou.“ Tolik, a ještě více patent z Vídně 8. dubna 1775.

Stejný patent vydala Marie Terezie na Hradě pražském pro království  České  30. srpna 1776. Včelařství té doby, provozované v jakémkoliv rozsahu, nebylo živností a nevztahovaly se na ně předpisy živnostenského řádu. Osvícená panovnice si dobře uvědomovala, že hlavní význam není v medu, vosku a propolisu, ale v potřebě a nezastupitelnosti včely medonosné pro veškerou úrodu na polích a zahradách, potažmu pro život na zemi. Koncem 19. století se i ve Štramberku chovaly včely v každém pátém domku.

Počátek organizovaného včelařství se ve Štramberku datuje od 6. prosince 1911, kdy se ve večerních hodinách sešlo v hospodě u Proska jedenáct místních včelařů s úmyslem založení samostatného spolku, který by mohl lépe řešit jejich potřeby, než jednotlivec. To se podařilo a už 18. prosince došlo do Štramberka osvědčení o schválení. Okamžitě se do spolku hlásili další včelaři, takže v roce 1913 měl spolek už 40 členů.

V roce 2011 má ZO ČSV Štramberk, sdružující ještě včelaře z Rybí a Ženklavy celkem 51 členů a 320 včelstev. Pokrok za uplynulých 100 let je obrovský, dnes už včelaříme mnohem lehčeji v moderních úlech, s jinými včelami, bohužel mají stále žihadla, ale přírodní  zákonitosti živého organismu jsou stejné jako kdysi a úspěšnost každého včelaře záleží na tom, zda jim porozumí více či méně. Včelařem se člověk učí celý život, ale nikdy nevyučí. Kdo by se chtěl dovědět více nejenom z historie včelařského spolku ve Štramberku, může si stejnojmennou, krásnou i hodnotnou knihu zakoupit v obou informačních centrech. Kniha je velmi důstojným oceněním práce štramberských včelařů, náš dík patří autorovi p. Jiřímu Tichánkovi a finanční pomoci iniciátorovi, firmě Šmíra-print Ostrava. Děkujeme

Včelín ukrýval připomínky historie

Štramberk – Kam schovat cenné věci před zloději či inkvizicí? V každé době byl jedním z nejvhodnějších míst k úkrytu včelín. V tomto duchu také vyprávěl o historii některých včelínů štramberský historik Josef Hrček, a to v souvislosti s otevřením výstavy ke stému výročí založení včelařského spolku ve Štramberku.

Právě na zmíněné výstavě lze spatřit v jednom z koutů výstavní síně informačního centra staré legitimace včelařů a další tiskoviny, na stěnách pak naleznete výtisky téměř sto let starých novin Kurýr, Svornost, Proletář, Dělnický denník či jiného dělnického tisku Kovodělník ze 14. června 1917.

Všechny tyto cennosti pocházejí ze včelína, který kdysi postavil pro jedenáct včelstev Jan Jalůvka z tehdejšího čísla 75 ve vesnici, na jejímž místě vyrostla Kopřivnice. „Tam se přiženil můj bratr Karel, který kdysi pracoval na úřadě. Bydlel tenkrát v dědině kolem potoka. V brzké době ale měli demoliční výměr. Začalo se bourat. Včelín by skončil na hromadě a všechno dřevo by spálili,“ připomněl bývalou dobu Hrček.

Rozhodl se, že včelín zachrání, a tehdejší majitel byl i rád, že se někdo takový našel. „Tenkrát jsem byl ještě mladý a iniciativní, tak jsem se domluvil s dělníky a naložili jsme to autojeřábem na auto,“ pokračoval Hrček s tím, že včelín, který přesně vešel na korbu, převezli do Štramberka k číslu 215. „Tam bydlí dodnes můj bratr Jara. Já jsem si tenkrát ze včelína udělal dílničku. Pak tam děcka měly klubovnu a podobně a včelín čtyřicet let sloužil všem možným účelům,“ vyprávěl dále Hrček.

Letos už prý byl stav včelína neudržitelný, a tak se Hrčkův bratr rozhodl, že jej zlikviduje. A právě při likvidaci se v útrobách včelína našlo mnoho různých písemností, mimo jiné i noviny, které sloužily jako tepelná izolace. „I když už jsem věděl, že tam asi něco je, protože už když jsem kdysi vybourával ty úly, tak jsem něco našel. Teď po čtyřiceti letech se našly písemnosti po panu Jalůvkovi, který byl členem štramberského včelařského spolku do osmnáctého roku minulého století,“ poznamenal Josef Hrček.

Hrček rovněž připomněl, že právě v roce 1918 se Kopřivnice osamostatnila a vytvořila si svůj včelařský spolek. Zároveň doplnil, že se není čemu divit, že se ve včelíně něco našlo. „Ve včelínech lidé schovávali cennosti, aby odradili zloděje, ale kdysi tím také odradili hledače zapovězených knih nebo třeba pytlů s pašovaným tabákem,“ uzavřel Hrček.

    ___Moravskoslezský denník.__________________________________________________________________________________________________________________________________________